Sedí baba pod komínem,
hadí hlavy vaří s kmínem,
černobýl přisejpá
s psím jazykem,
sto let tak vařívat
má už zvykem.
Cupy, dupy na náspisku:
„Máš-li, babo, líku misku
pro srdce churavé
zlou nemocí,
můžeš-li k panně mi
dopomoci?
Za kopečkem v bílém dvoru
komoru má na závoru,
čermáčkem učiň mne
v šedém peří,
vlít’ bych tam okýnkem
po večeři.
Komora má včera nové
tvrdé dveře jasanové,
ale v nich skulinka
přece zbyla,
chci, bys mne v komárka
proměnila.– “
„„Vařím masti na zlé rány,
zhojí všecko, jsou-li dány,
ale tvá nemoc je
divná tuze,
té žádné koření
nepomůže.
Pomůže však slovo pěkné,
když se panímámě řekne,
zaťukáš prstýnkem,
svat ho nese,
závora k panence
otevře se.““