Synku, synku, jak’s to sel,
snopků nemáš na mandel!
Samý koukol v ječmeni,
to je špatné znamení!
Jiní pod pavezou
plné fůry vezou,
plné fůry vousatého ječmene –
budeme mít přístodůlky hubené.
– Inu táto, sel jsem, sel,
než jsem pole zavláčel,
holuběnky přilítly,
zrnéčka mi pochytly,
bílé holuběnky
mé zlaté panenky,
ony za mnou po políčku běhaly,
pokoje mi ani chvilky nedaly, ej, nedaly! –
Synku, synku nedbalý,
měl’s je hnát, když zobaly,
hrudou po nich, slovem zlým
a ne okem zálibným.
Třeba holuběnky
tvé zlaté panenky –
nenažal bys rezavého koukolu,
ale měl bys vrchovatou stodolu.
– Inu, táto, já je hnal,
na dvorek až utíkal,
ale to mně vyvedly,
do komůrky zavedly.
Bílé holuběnky
mé zlaté panenky,
celou noc tam, milý táto, vrkaly,
zatím boží ptáci zrnka zobali, ej, zobali.
Inu táto, prosím vás,
piva přece bude máz,
dobrý mázec bez vody
z této naší ourody.
Pivka nalijeme,
sobě připijeme!
Však vy jste byl, táto, nejiný,
a na voze povezeme peřiny, juch, peřiny! –