Vranky mé, vranky grošovaté,
proč hřívou třesete?
Děvče mé, děvče, děvče zlaté,
proč má být nechcete?
Pohladím vranky, jako pěny
hned cvrnknou podkovou,
aťsi jsem synek opuštěný
s chaloupkou dochovou.
Pohladím děvče po vrkoči
a hubičku mu dám,
jen má-li ono věrné oči,
ty, které já rád mám.
Chalupa v slunci samé zlato,
ó tam nám pokvete!
Panenko, stálo by to za to,
panenko, nechcete?