VOJÁKŮM REPUBLIKY.

Ponížen již jest věčný nepřítel, jenž tisíc let zde nad kořistí bděl, jsme prosti jeho. Zdráva je naše vlast v triumfu práva.

Dnes v zápase svém odvěkém již máme, člověka co činí člověkem. Vy, rytířové nejsvětější svátosti, Svobody národa, stojíte pohotovi

ji bránit, kdyby měl nastat útisk nový. Hle, vaše zraky svítí radostí, a svatý prapor, Svobody zástava, vám nad hlavami povlává.

Čest jemu! Všech ctí největší! A národ i vlast budou v bezpečí! Stojícím v rotách pod ním pospolu vám uloženo víc než druhdy úkolů:

ne již despotům a zlatem ověšeným jejich panákům krev vaše platí, platí zemi, cti její, štěstí jejímu a práce její zázrakům, národu patří s jeho rody všemi,

jež posloupně se rozžijí, patří demokracii. Sláva podala vavřín vašim předchůdcům, váš vavřín jest zas zlobě bránit

a lstně předeným zlům. Stráž vaše na Labi a Dunaji je v celém obvodu i stráží odjařmených národů, vlast chráníce i je budete chránit.

Je širší vaše povolání. Nejen zdravým svalem, smělou odvahou svým povinnostem sloužit, vám, vojáci, je s celou duší svou

a v usilovném odhodlání po krásném lidství toužit a dosíci ho srdcem, které ví, že metou nejvyšší je láska, bratrství.

Jeť zákon: v blízkost promění se dálka, věčný nepřítel kde byl, tam přestat musí. Po vědění hladem, práce svaté kladem

lze zvítězit a nežít život kusý, tak jenom navždy zabije se Válka. A Válka, jež vždy znovu procitá, musí, musí být navždy zabita.

Vidím vás s polí jít a z horských chat, ze šachet, z dílen, z černých jam, z rudých ohni a litinou hutních tlam na prapor lidství přisahat.

Vidím vaše řady jarých zraků, vidím letce vaše svištět v mraku, lev bílý žije, díky vám! Radost jak živý plamen v srdci mám.

A čím víc naši jste ve lví říši, i my tím jsme vám bližší, a ten se bolehlavem opil, kdo, proč tu jste, by nepochopil.

Nechť zní vaše písně, naše v celém kraji se radostně k nim přidruží, prapory vaše vesele ať vlají, a z vašich stop kveť vlast nám do růží!