Jak plamen, jako bájný ohnivák
nad hradem vlaje v mrak.
Šípková Růženka, moje milá,
konečně se tam probudila,
má modráčkový zrak.
Branami projíždějí rejtaři
a chvíle nemaří
pozdravit královnu: sláva, sláva!
Nejvyšší číšník povel dává
vrchnímu kuchaři.
Na věži lvíček, zvyklý strmět v klid,
nemůže pochopit,
dvojchvostem švihá, když blíže plují
krkavci černí z černých slují
sem v denní jas a třpyt.
Jak plamen, kterým všecek národ zhřát,
vidím tam vlajku vlát,
Šípková Růženka, moje milá,
si svatbu vystrojila.
Já zpívám na ní rád.
Veselá hudba na nádvoří hrá,
pryč utrpení zlá.
Skřečí jen divoce povýš dvorů
ti černí ptáci plní vzdoru
zlou vzpomínku: krá, krá!
Jak živý plamen, když jej rozváli
vichrové do dáli,
nad hradem vlajka. Ó, nechoď blíže,
zlá ruko, sic tě plamen zhrýže
a k smrti popálí!