Já mám z krajků kacabajku
samé vyšívání,
tři toraly za ni dali
dva vojanští páni.
Když ji dali, povídali,
a ne k odehnání,
že prý zkusí, být to musí,
taky šněrování.
Honza přišel, když to slyšel,
mračí se a nechce –
šněrování, milí páni,
to nejde tak lehce.
Dvě hvězdičky u lavičky –
nejsou chytré v ničem,
Honza vzteklý – ty se lekly!
rozehnal je bičem.
A mám z krajků kacabajku,
samé vyšívání,
Honza, kůže, ten teď může
zkusit šněrování. –