Umřela píseň tisícletá,
je ticho na rovinách,
kajícně táhne oblak četa
jakoby ve zlých vinách.
Nezpívá na horách zdroj v stínu,
plouživě mdlý a slabý,
stanula zvolna kola mlýnů
pod nevěrnými žlaby.
Pavučinové mhy se plouží
od duše k duši. Volá
kdos výše ze zahrad a touží
jsa bez ozvěny zdola.
K ústům bych přidal dlaně,
vzkřik ozev. Silnější je
však ticho v této zahrad straně
a jenom ono žije.
Umřela píseň, za mnou čísi
slza za slzou kane.
Počkej, až kámen odvalí si
a třetího dne vstane!