Za oněch večerů,
kdy tiš je vlahá kolem,
a stíny do dáli
jak zjevy táhnou polem,
kdy v tichu voňavém
jak v hrobě leží země,
slyš, píseň tajemná
se chvěje tichem jemně!
A k srdcím zaznívá
a srdce obetkává
a srdce opíjí
a srdce srdci dává.
Slyš, v tichém mlčení,
kdy s keřů rosa splývá,
to Láska toužící
svou věčnou píseň zpívá.