Skip to content
1861–1939

Ve druhém jaře. (XI.)

František Serafínský Procházka

Má struna tryskne perlami. – Ty nevíš, komu zpívá, vždyť celé nebe prostoty z Tvých očí na mne kývá.

Ty nevíš, dítě rozmilé, co Bůh Ti popřál kouzla, že s každým teplým pohledem mně v duši píseň vklouzla.

A zardíš se jak planý mák, až vlétne k Tobě zkázka, proč celý svět tím zvukem zní: „vždyť sáhla do strun láska.“

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.