K mé duši bílý cherubín
to sletěl asi z ráje,
že z jeho očí, úst a rtů
zas novou stará báje.
Dřív světlo, nyní bílý jas,
dřív polní kvítko prosté,
a nyní růže nádherná
v mé duši plá a roste.
Ba ještě víc, kdy ve vlas můj
se Její kadeř vplétá,
tu mním, že k ňádrům mým sám Bůh
na tichých křídlech slétá.