Zas píseň slyším slavičí,
a každý zvuk mi známý
tak zvoní, hyne, vytryská,
jak modlíval se s námi.
Jsem udiven a nevěřím,
a do spánků to stoupá,
kde v myšlénkách květ na květu,
až opíjí, se houpá.
Vzad hledím darmo za sebe,
co vzala, mají léta,
dnes razí sněti starý kmen,
hle, vůkol růží zkvétá.