Proč opět zníš, kdo na tě sáh',
mých písní struno dumná,
jak v růže kalich padla by
to krůpěj rosy šumná.
Svět celý, zem i nebesa,
v ní duhou zářnou svítí,
a přede mnou jak rozsypal
by ohnivého kvítí.
A naslouchám, kol táhne zvuk,
a růže v něm si vzdychla:
to slavík zapěl po tobě,
mých písní struno ztichlá.