Ba pokračujem času na perutích,
duch pokroku dle zásluh béře věnce.
Je parno všude v práci jako v hutích,
a bez diplomu není existence.
Nic neplatí než kolkovaný rozum
neb renty, reality, korce hlíny –
i domovník již záhy rigorosum
mít musí z práv anebo z mediciny.
Na všecko nejpřísnější béřem vážky,
vše papírovou cenu musí chovat,
i služka na leštění klik a dlážky
už musí konservatoř absolvovat.
A přece, kamkoli se oko sveze,
jen černou rozevřenou propast zhlídá,
a z ní jak hydra sedmihlavá leze
ven bídáctví a nekonečná bída.
A není div, že mnohý snílek tedy,
v kal onen pohrouživ svou duši čistou,
se nevědomky stane naposledy
domácím pánem nebo nihilistou.