Loučanští sousedi
nejsou svatí,
všichni jsou nezbedi
kožichatí.
V hospodě mžourají
k plné sklence,
na návsi oukosem
po panence.
Té, co má s kvítkama
šněrování,
nadběhnou humnama
z nenadání,
tu, co se v neděli
pěkně kroutí,
zkusí kdes v pondělí
obejmouti.
Ale když panáček
z okna hledí,
není jim do hraček,
čerti vědí!
To oni smekají
a se koří,
k hospodě kradou se
jako schoři.
Když se i paňmámy
tuze mračí,
to mají nápady
zas jinačí:
čepice pošoupnou,
mrknou zbystra
a začnou hubovat
na půlmistra.