Láska, kvítek v poli,
kdo ho minul jednou,
toho srdce bolí.
Roste na rozcestí
na leto i zimu,
málo komu k štěstí.
Zůstane tam v suše,
pod kořínky jeho
zvadne i tvá duše.
Po druhé – být nechej,
s okem přimhouřeným
tiše mimo spěchej.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
V. Láska. · František Serafínský Procházka · Poetry Cove