TYRŠŮV DŮM

Sešlo se bratrstvo srdcí a duchů, jak Tyrš je na počátku snil, a vyplnilo skutky jeho tuchu. Tak po vítězství sokolských všech sil,

z nichž vyrostly husitské voje nové doby a Žižkův prapor rozvinuly za svobodu, dnes přes nepřízeň zlých a jejich zloby svůj dům – svůj hrad jsme dali svému rodu.

Na klíně Matičky hnízdo Sokolů, bdělá stráž našich úkolů, hrad bezpečný a nedobytný, kam Vlast se schová, kdyby ve dnech zlých

ji zradit chtěly pikle falešných – a nad ním souhvězdí zjev třpytný. Na břehu Čertovky v paláci Michnově, ó, tkávalo se tkaní hbité

na černožluté osnově, a tkalci: hrabata a jesuité. A černožluto bylo tu – až přišel den, jenž pomstil Prahu splativ staleté viny

a vyplnil náš sen, sokolský sen, proměniv jej v činy. My zpřeráželi pruty zrezivělých klecí, a česká ruka sáhla po vládě svých věcí.

Zaválo na Hradě a pod ním, vichřice prošvihla ulice, vzduch nový, v němž se volně dýchá! Tyršovým jménem, jedním z oněch hvězd,

jež učily nás, co sokolská je čest, dům světíme, v němž láskou padla pýcha. A bude srdcem v srdci Čech a hlavním stanem úderného voje,

a síla v jeho zdech a stálý ruch včelího roje. Když někde bludy větrnými opilí na cestě k národu by zbloudili,

ejhle, zde vůdčí světlo majákové cíl ukáže jejich vratké lodici. A odtud vycházeti budou hrdinové největší cti a slávě sloužící.

Slevil-li někdo ze svých ideálů, jež národ krví svou nám ukládá, náš dům i jejich hrad, o tvrdou opřen skálu, a z něho vycházeti bude nejvěrnějších náhrada.

Hle, prapor jeho do široka splývá, toť prapor Víry jest a Naděje, a pod ním věrnosti nám v srdcích neubývá, ni chladno nevěje.

Tyršův duch s čistých výšin vane, ohnivým slovem plane. „Nesmíte zvlažnět, bratři“ – praví – „jen jarost v život nutí

a vlažnost v zahynutí. Musíte plamen býti očistný a zdravý, pochodeň stálá svítící do světa přes zimy a přes léta.

Musíte cítit, kde se zrada spřádá, kde závist s hrabivostí duše mrzačí, kde v cizích zájmech hrbatí se záda a zištně napřahá dlaň žebráčí.

Démony černé lidstvo hanobící musíte zabít v národě i v sobě, sokolské ctnosti vítězící postavit proti ustydlé době.

Váš ideál se stkvící: Veliký, slavný, mocný národ znova, slovanská říše Jiříkova. V čarokruh spojeni věrností

všech jiných mocností budete mocností, národa vojové čelní i dále bděli a obezřelí a nepřemožitelní.“