V objetí lásky jepice
víří a kmitají v slunné chvíli
závratnou rozkoší plajíce –
smrtelný taneček sněžně bílý.
Zkrvaví nach je západu,
jiskerky rudě se na mžik lesknou –
řeš, duše, vesmírnou záhadu
žalobou odvěkou a tak tesknou!
V blankytu lidští tvorové
jepičím tančením k zmaru plují,
v záplavě plamenů nachové
smrtmi si životy vykupují.
Dala sis zákon? Je to klam.
Smyslilas bez setby divné žatí?
Pro lásku slunečný žehne plam,
jen láska smrtí si život platí.