Jen stručně suchý apel,
jen hlavou když se zakývne,
a netřeba ni kapel,
tančí se tance podivné.
Děravý hedváb šustí –
měsíček pozasvitl z chmur –
zahlíd jsem v cárů husti
kotníček madam Pompadour.
A byla žlutě zbledlá,
ne veselá, ne nevrlá,
a nikam nepohledla,
neb byla madam umrlá.
A už se nelíčila,
mol dávno zryl jí hermelín,
čelenkou nesvítila,
a mrazný hrob byl její klín.
Lež a klam v očích slepých,
klam panování na lících.
Umrlých je to přepych,
když roztančí se v ulicích.
A měla sklízet kvítí
a lásku srdcí přemnoha:
klamivý tanec žití
tančila madam ubohá.