Vévodo české země,
na chvilku skloň se ke mně,
pár slov, jež v srdci nosím,
bys vyplnil, tě prosím.
Vévodo české země,
ty’s voly řvoucí temně
slal odtud, nejsa hloupý,
jak svého míru sloupy.
Mír zas chcem v republice,
i prosím převelice,
pošli pryč zas ty voly,
nám srdce nezabolí.
Sto jich tu bučí denně
po cizozemském seně – –
ať jdou, ať jdou, rač říci,
a zapálím ti svíci.