Je to on. Znova vzkříšený
ulítl z bajky a tu je
a všemi pírky zježený
přede mnou poskakuje.
Dávno je po něm, myslil jsem,
poslední byltě on rodem,
zahrabal jsem ho k plotu v zem,
když umřel kocouřím hlodem.
Tenkrát se plichtil, kam jen moh,
k slepicím, holubům v družbě,
ale dnes, vida, tak se vzmoh,
orla že vpravdě má k službě.
V stín jeho sedá nehnutě
blizounko na každém místě,
a když král zvedne perutě,
pod křídlem dřepí mu jistě.
Jen ty si, milý příteli,
na malost chytráků horli!
Jakž pak by orlové věděli,
že oni vskutku jsou orly?