Než prvé květy vykvetou,
přilítne Jaro s paletou,
modř průsvitnou dá oblaku
a stříbro konvalince
a pro sbor ptačích zpěváků
má nové písně v skřínce.
Na našem mlýnském náhoně
nadechne růží jabloně,
fialek najde v úkrytu
procitlých bledé stopy,
nejdražší prškou blankytu
je v okamžení skropí.
Zlatého prachu dá se v let
nasypat jivám do jehněd,
motýlům duhu z opálů
vykouzlí v divu z křídel
a cinkotavých křišťálů
hrst hodí do všech zřídel.
V tom pestrých barev plápolu
jsou srdce blíže pospolu,
ó, vzdej se, Jaru vítězi!
Jen vždycky najde-li je
jak fialky své pod mezí
a svoje konvalije!