Řídneme – lesík prosvětluje
peň za pněm zvrácený je klát,
výš přerůstá jen smutná thuje,
a z dálek začlo mrazně vát.
Motýli křídla černých flórů
tázavě kladou na pňů šeď,
a silné srdce ze svých vzdorů
se v úzkosti ptá: A kdo teď?
Řídneme – průlom po průlomu,
už větev k větvi nesahá
z té dáli rozestouplých stromů
a do prázdna se napřahá.
A dosáhne-li ruka k ruce,
tak zběžně jenom zavadí,
a oko, co rve nitrem prudce,
v lhostejném zdání nezradí.