František Serafínský Procházka
Měl chediv hosta, byl to princ, Saharou dělal výlet, a jmenoval se Krausaminc, chtěl krokodýly střílet.
A když tak jel, tu dostal hlad u pyramidy v Gizeh, a nebyl poblíž nikde hrad v nehostné zemi cizé.
To víme, co princ znamená i v Egyptě až tichém, skřížená k prsům ramena, vše leží dolů břichem.
Tak ležel také v neštěstí gizehský šenkýř Selim, nemůže přec mu přednésti klobásu s loňským zelím.
Princ po princovsku snídati přec musí bez meškání, z kumisu moh’, by dostati Nejvyšší ujímání.
Velbloudy vzal a honem jel kupovat do Kahýry ústřice čerstvé, petržel a gorgonzolské sýry.
Vypůjčil mísy stříbrné a se smrtelným strachem dal za to v nouzi patrné šedesát bílých drachem.
Livreje sehnat, kravaty, lakýrky nebyl líný, a klanět v zem se dojatý naučil beduiny.
Vystrojil hody vybrané, stůl do desíti metrů a plachty čerstvě vyprané kol napial proti větru.
A přijel princ a pil a jed’ saharským šetřen prachem. „Co za to?“ – Selim šeptal bled: „Jen sto šedesát drachem.“
„Pyramidale Keckheit das!“ děl princ si táhna knírky – a hned šel kolem jeden hlas: Potáhne Selim sirky.
Což Selim, když byl mamula –! jsou diplomati vzhůru, a konsul honí konsula stížností voze fůru.
I vyšla z toho pravda ta: Je často třeba k míru velikanánská záplata na malilinkou díru.
Cookies on Poetry Cove