Na naší rovině vadne klas,
schna dříve, než jej zkosí.
Vlažičkou, Matko boží, ty nás spas
a perličkami rosy.
Květ charpy v ječmeni choře zbled’,
a uhasíná koukol,
z čeho by vínek děvčatům se splet’,
jež sesmutněna jdou kol?
Rve srdce v hlubině krutý žel
těm, kteří sémě seli,
darmo by kanul horký znoj jim s čel
a dlaně kornatěly.
Tu práci požehnej ze svých hvězd
a rozvaž s vláhou mraky,
ať oráčova práce šťastna jest
a jak ty svata taky.