Milý druhu, za Tvou gratulaci
díky mé zde lezou jako raci,
pomalu a hodně opožděně,
ač jsem na to myslil vlastně denně.
V papírech jsem vězel, ani hnouti
nemoha se na pozemské pouti.
Ano, máme slušné dítě spolu,
Ty’s je zrodil svěže bez všech bolů,
já pak přived do zahrádky české
Dona Gila, děcko tuze hezké.
Spoluotectví to vždycky blíže
nás dva pro památku milou víže.
Dík svůj razím jako do dukátů,
že sis vzpomněl na mne spolutátu.
Pravda, nelze myslit na alifer
při hře našich jubilejních cifer,
nýbrž dohráti, co časy káží,
ve zdraví a v dobré vždycky ráži.
Dvakrát mladí musíme být v stáří,
když mláď naše s mladostí se sváří
zestárlá až hanba, co my vzhůru, vzhůru
na perutích lehkých do azuru!
Třeba kritika nám někdy napráská,
to je fuk, jsme básníci blíž nebe – –
A tak po přátelsku zdraví Tebe
Gilův spolutáta Procházka.