Tobě ať zní! Však tolik rád
píseň tu sám jsi nám zpíval
a česká srdce ve souzvuk
jí všecka rozechvíval.
Široké lány českých hrud
klasnatým vlněním dýší,
a ty jsou, lidu k útěše,
písně Tvé slavnou říší.
Plane v ní naděje radostná,
hrdý vzdor strmí z ní z muky,
a bouří síla kovová
bušících kladiv zvuky.
Ze srdcí vzal’s ji, srdcím zas
zpíváš ji do noty známě,
však ty bys lepší nekoupil
v nižádném světa krámě.
Ať zní a hrá dál píseň Tvá,
zalívá slunečnem kraje
a k slavné boží úrodě
na české roli zraje!
Nechť síle své i naději
růst v duších tisíců dává,
a duše ony i tu Tvou
nechť Pánbůh zachovává!