PÍSEŇ MUCH.

Jsme samy: zdřím dům celý, a kuchyň uzavřeli; nuž hej! co nás je vířných shluků,

svou píseň každá v bzuku si pěj! Sluníčko okenicí střílí svůj zlatoskvělý, vlídný svit,

nás probouzí, nám dává síly, vše dřímá kol, my budem bdít. Bučí zdráv, dni letně skvělý, nám v radost rozhořelý,

jsi dnes! Zář tvoje zlatem vzplává, v ní v rej se rozehrává náš ples.

Bzum, Bzum! Hle, stará teta s košíkem u sliv postojí, bzum, bzum, a naše lehká četa si domem rejdí v pokoji.

Tam v koutě kocour hoví si stulen k tlapám psovi, ni hles; spí kocour jako v klíně,

s ním bez starosti líně i pes. Kot růžový nos nepozvedne a černý nos pes nechá spát.

Bzum, bzum! Jim každá na něj sedne a z pohovy jej počne štvát. Tu kocour ouškem střihne, však v spaní nevytihne

psu a tlap; pes, mysle, že nás lapne, do prázdna z dřímot chňapne, chňap, chňap!

Bzum, bzum! Jen viřme dál a žijme a pod strop, který zčernil dým, kol pánví z mědi tance vijme svým rytmem svižně obvyklým.

Však černý pavouk kdesi své sítě darmo věsí nám v strach: má se smetákem svízel

a dávno odtud zmizel, ten vrah! Ve špatně uzavřené spíži je vše, co na mls k plesu chcem:

smetánka, jíchy, jež se líží, a med tam voní kolkolem. Všech slastí, co jen chceme, tak snadno dosáhneme

tu hned: blouznění, tancování, mlsání, milování jak med!

A když pak ženou oknem k dvoru náš zlekaný roj v plachý let, mžik zavíříme ve prostoru a dveřmi zase vlítnem zpět.

Bzum, bzuml Spí dům už celý, a kuchyň uzavřeli; nuž hej! co nás je vířných shluků,

svou píseň každá v bzuku si pěj!