František Serafínský Procházka
Na lehkých křídlech věčně mlád, co světem stojí svět, v stu barvách pestrých musí hrát a nad lidstvem se chvět,
což bez něho by jen si počal svět, prohnilý a starý močál a plný slz a běd! Vtip letí z říše blankytné,
rmut před ním prchá dál, a kde se chvilku zachytne, vše podrobí jak král, tam čapkou vládne s rolničkami,
sůl v krmi je a s flirtu hrami princ sladký Karneval. Co bez něho by bylo z Čech, kde vždycky bujně trysk?
Nám dávno byl by došel dech, kdy každý zuby tisk, v nich kletbu otročiny drobě. V té ponuré a dusné době
vtip nejednou si výsk. A zavěsil se tu i tam v šos u fraku i v cop, šleh v oči zchablé nový plam
a v paže nový vzchop. Do smíchu smutné tváře pudil a k výdechu hruď spiatou budil host Palečkových dob.
Jak modrotřpytná libela tu lechtal tykadlem, tam poškádlil tě zvesela kouzelným zrcadlem
a drobnou minci smíchu razil i nirvánu ti někdy zkazil sršivý v žertu zlém. Rád také v politický háv
svou zaryl bodnou zbraň, a chceš-li, pane, zůstat zdráv, radš tedy se ho chraň. Posvítí do všech temných koutků
a osvětlí je pro pochoutku, jakž hněvati se naň! Víť odjakživa milý vtip, jenž kořenil nás věk,
že s úsměvem se stráví líp i nejdivější vztek, a nejlepší že podle Kneipa věc na světě, v níž často rejpá,
je dobrý žaludek.
Cookies on Poetry Cove