Bylo slunka málo, málo,
kde jsem stál a rost,
víno moje nedozrálo
duši pro radost.
Na rovinách siré mžení,
přestalo už hřát –
a mé hrozny o jeseni
tolik chtěly plát!
Křídla duší mrtva v mdlobě –
Jak, co zbylo, vzít?
Všecko musí umřít v tobě,
abys mohl žít.