Jak libý parfum mnohá zářná hesla
z úst nadšených již k obloze se vznesla
v čas úporného boje, tuhé práce
a kleteb, jimiž proklínáme zrádce.
Na každou stuhu vetkána jsou zlatem –
na rubu arci s jménem dárkyně,
a do mramoru tesána jsou dlátem,
jsou kořením při každé hostině.
I básníkovi slétnou k peru hbitě,
kdy hřmící proslov skládá rozpačitě.
Již od školáčků sloupy, stěny, brány
v budoucnost slibnou jimi počrtány.
Je plno jich, jak po srpnovém parně
kol vody bývá much a komárů,
však na závory citu tlukou marně
a utopí se v plném poháru. –
Já ubohý, co v konci musím zříti
za nápis heslo zvoliv, jež tak svítí:
S nožíkem satyr k papíru se snuje
a z hesla N mi drze vymazuje.