Nevěřím majákům v úskalí,
jež tam tak najednou vyvstaly
z kypících varů a pěn.
Šalebně jakby mžikají
klamnými směru údaji
a v bradlech vítají plen.
Nevěřím pršení vavřínů
včerejších vítězně do klínu,
již zítra žloutne jich list.
Lepší je v lidské prahnutí
kamene drsné řinknutí,
ledové vichřice svist.
Nevěřím davovým nadšením,
věřím jen umrlých vzkříšením,
jež pokryl v trávníčku rmen.
Co pravé v tobě, nehnije,
půl věku mrtvo, ožije,
pravda jen z hrobu jde v den.