Mou duší stínové šli šedí
pod rozkřídleným orlem v oblaka.
Neměl můj otaz odpovědi:
kdo zabije kdy muže vojáka?
Kdo proti síle panovačné
mocnější ještě sílu postaví
a v listy dějin psáti začne
lidskosti světlé hymnus jásavý?
Umlčí děla hrůzovlády,
broušené šavle navždy poláme,
bratrské lásky vydá řády,
v dech jeden spojí známé, neznámé.
Vy jste to, čacké děti v dáli
z chalup a dvorů českých, bratři mí,
kteří jste drtit pomáhali
saň krvavou svou vůlí olbřímí.
Tři strany světa slávy dílem,
východu, jihu, světlé Francie,
plníte jdouce za svým cílem,
vy, našich nesmrtelných legie!
Váš svatý prapor rudobílý
zlíbaný vlaje ke cti nejvyšší,
k nám, k nám – již čekáme tu chvíli –
vnést svobodu si z dáli pospíší.
Mám odpověď svou, v ní se chvěji,
pokorný zpěvák k štěstí zrozený,
a v poslední dny vaší epopejí
na věky věkův spasený.