Mordéři kamenní nad branou,
nad pěknou brankou stojí,
za týlo chytli kohosi,
bodnout ho již se strojí.
Mordéři, mordéři,
pročpak vy se rvete,
řekněte mi, koho,
koho mordujete?
Sto let a déle tak stojíte,
neumdlí vzpjatá páže,
kučerky vlají na hlavách,
a v očích zlobná ráže.
Mordéři, mordéři,
pročpak vy se rvete,
řekněte mi, koho,
koho mordujete?
Sluníčko hledí vám do očí,
kámen váš měkce ztlívá,
pěnkava na nůž sedla vám
a s něho tiše zpívá.
Mordéři, mordéři,
pročpak vy se rvete,
řekněte mi, koho,
koho mordujete? – –
My nemordujeme žádného,
pozemský červe, věz to,
my jenom hrozbou hrozíme
v široké, širé město.
Od hradu dál, jen dál,
naše hrozba káže,
jsme my věkověčné
majestátu stráže.