Tak jste se mi tenkrát v chvatu,
matičko má, bez návratu
z naší jizby ztratila,
jako byste mezi námi
byla ani nebyla.
Milióny mil nás dělí –
kdybychom se sejít chtěli,
darmo bychom hledali,
za vteřinu živobytí
ani jsme se neznali.
Svatá láska bez vzpomínky,
není po ní ani zmínky,
hlucho sladké slovo zní;
už ho ani nevyslovíš
v závratném tom cvalu dní.
Přece však cos v duši zeje,
a ten kout se nezahřeje
pod kornatou závějí.
Až kdy hlava jinovatí,
cítíš mráz ten prudčeji.
Milióny dálných mílí
spěl bys prostorem až k cíli,
hřejivě kde svítí plam
z oka toho, které zhaslo.
Šel bys rád, leč kam jen, kam?