Stará koketa na střeše
stanouti nemůže zticha,
vždy je na stráži, především
moderní povánky čichá.
Včera bělrudou vichřicí
zběsile vrzala rvána,
jakby praporec vztyčený
nad město jásotné zrána.
Dnes, hle, po rudém čmoudu se
křidélkem obratně dává,
cárem krvavým – já taky! –
koketně na odiv mává.