Napadalo hvězd
včera stříbrně
na trouchnivý klest,
svítí na drně,
zlaté oči otvírají,
s vánkem sobě tiše hrají
na lukách, kol cest.
Nevěstou je Zem
v bílém krajkoví,
Slunce ženichem
přes den červnový.
Družičkou-li chceš jim býti,
natrhej cudného kvítí
a též hostům všem.
Pod zelený buk
v plesu za chvíli
přichvějí se z luk
všichni motýli,
z pohádkových lesa hlubin,
z kadeřavých plavých dubin,
zazní hudby zvuk.
V zlatém jasu rej
začne kolkolem,
ke Sluníčku spěj
zkvetlým pádolem,
nikdo líp tě nepohostí,
do krásy a do radosti
zlíbat se jím dej.