Je jasno, již se rozednilo,
zpěv jarní zvučí ze snětí,
nežli však bude květem bílo,
je dlužno ještě trpěti.
Hmyz možná ještě vzletí v mraku,
a křik se ozve havraní –
Buď ostražitých, bratře, zraků
a nedbej, když tě poraní.
Pod masky hleď, jak v černé sluji
tam planou oči zelené,
nevěř jim, bledou zradu kují,
a hruď měj jako z kamene.
Zlákat se nedej do ulice,
kde šalba křiků vyráží,
jak Psohlavec buď na vyhlídce
tu s věrností svou na stráži.
Je jasno, již se rozednilo
z půlnoční černé hodiny,
nežli však bude květem bílo,
čas vyzkouší své hrdiny.