Hleď, mistře, v prosluněné kraje
Tvá píseň peruť prostírá,
kastalský pramen staré báje
Ti zpod šlépějí vyvírá.
Rty tisíců se k němu chýlí,
by posíleni věřili,
že nové bohy krásy, síly
jim Tvoje ruce stvořily.
Tvá práce všecko překonává
a strhuje v svůj čarokruh
a novým touhám křídla dává
i v prsa zdravý, čistý vzduch.
Dík za ten vzor, jímž na půl věku
Svých dnů nám svítíš do dálky,
z Tvých věnců nesmrtelných vděků
my chcem jen skromné fialky
a úsměv Tvůj, s nímž z pera stisku
zas letí práce včeličky,
co někde zlobou na řetízku
kýs pejsek štěká maličký.