Nebylo větve květem hýřící,
k níž slítlo by se více mur a much,
než Tvoje haluz pyšně trčící
jak trofej vítězná v náš český vzduch.
Jen přisednout a jí se doteknout,
byť fantasie pouhé lichou lží,
by obrněn byl v přítomnosti soud
a jisté plus měl v každé soutěži.
Pak teprv, až jsi Léthé přebrodil,
chytrácky z Tebe učiněno heslo,
a kdo se tenkrát Tobě nehodil,
by aspoň nyní mu to něco neslo.