Tři sta let jablíčko zrálo,
všecko málo.
Červenobílé to jabko
nedozrálo.
Chránil jsi jabloňku mladou,
zestárla ti,
na světě nikdo té práce
nezaplatí.
Zaléval’s, housenky sbíral,
plašil kluky,
modlil se, proklínal, čekal
plný muky.
Všeho je, sedláčku, jak víš
do třetice:
již zrá a spadne ti krásně
do čepice.
Střez je však štičími zraky
a stůj přímo,
by zralé tiše se sneslo,
nepadlo mimo!