JÁ KANDIDUJI!

Čím sůl je moři a čím proudy a k pohybu vln vichrů šum, a oasa čím pro velbloudy, tím jsou i volby národům.

To slovo vyslov, hned vše mládne, oči se blyští z hlubiny, tak ovšem národ nezasmrádne a sílí svoje slabiny.

Čistí se, smejčí vsi a města, a ruch je všude kouzelný, kdo zaslouží, no, ten se trestá, a všude cítit – prádelny.

Nelze přec mandát jen tak získat a rovnati jej onucím: tož za ním šturm já počnu pískat a kníry sobě nakrucím.

Já kandiduji, ano, prosím! Nechť přízní všech jsem podělen, svůj program tuhle v kapse nosím a nebojím se prádelen.

V něm oxygen je nové éry a neřádů všech očista, jsem nepřítelem kariéry, dokud je ještě nejista.

Mám tvrdé pěsti, snědé tváře a ještě jsem i svoboden, chci pulty tlouci, kalamáře a pravítkem být proboden.

Mám metr devadesát vejšky a trefuju i za rohem, rád jídám proletářské slejšky, ach, posypané tvarohem.

Jsem práce veskrz positivné, znám všelijakou taktiku, v mých ústech mrtvé slovo živne, a citáty mám v malíku.

Chytit se nedám v žádné kleci, sám chytím z prakse moudrost hned, že nejhlavnější při všem věcí je diety si udržet.

Demokratické svoje heslo jaktěživ ne – ne – nezradím, a dá-li mi kdo měkčí křeslo, s nevolí se tam posadím. –

Neb všude, na plyši i dřevě, to vědomě i bezděčně lze vyhnouti se s jabkem Evě a vlasti sloužit výtečně.

Z mé práce plno vzejde květů na siré líše národní, a budu troubit na trumpetu k obstrukci skladbu původní.

Jest jako řeka Amu-Darja mé výmluvnosti valný proud – Já kandiduji! – Ježíšmarja, nenechejte mne propadnout!