Skřivane, skřivánku
nad mou zemí,
s tebou tak vesele
seje se mi.
Těžké zrno samo lítá
jako zlaté včely
z rána hned, když od hor svítá,
a tak přes den celý.
Tepleji, jistěji
v brázdě dřímá,
když ty’s je zprovodil
zvonky svýma.
Prudčej bude k nebi tryskat,
hustěj metat klasy,
když ty nad ním budeš výskat
veselými hlasy.
Zlatěji, plněji
uzrá všude,
když se tak modliti
tvůj zpěv bude.
Jásavěji kosa sykne
na tom našem poli,
bujněj koník vozem smykne
na mlat do stodoly.
Úžeji, věrněji,
hlava k hlavě
štěstí nás obejme
usměvavě,
štěstí tebou vyzpívané
jakby u oltáře,
a tvář mojí ženy vzplane
plna jeho záře.