Ječmen ježí vousy,
ani nedýchá,
srp kdo na něj brousí,
toho popíchá.
Ale přijdou poli
k němu rovinou
dva, jež srdce bolí,
úzkou pěšinou.
Ruka najde ruku,
líčko zaplane,
v poli co je zvuků,
zníti přestane.
Klas nachýlí vousy,
sobě zavzdychne,
po vousu vous trousí,
ale nepíchne.