Vyšel jsem do světa,
sto cest bylo,
ještě mi k dojití
nestačilo.
U jedné pěšiny
klíčí pšenka,
se mnou ji sívala
má panenka.
U druhé pěšiny
zoráno je,
a co tam vyroste,
není moje.
U třetí pěšiny
záře skvělá,
mez to tam měsíčkem
hoří celá.
Ta čtvrtá pěšina
kamenitá,
a z páté bláto mi
za krk lítá.
A tak se cesty mé
proplétají,
ta radost, ta žalost
vždy mi dají.
Tam něco usychá,
zde zas puká,
a ejhle, u každé
boží muka.
Zbělená dívá se
v čtyři strany,
na hoře křížek v bok
naviklaný.
A ještě něco víc
taky tu je:
nad hlavou skřivan mi
vyzpěvuje.