Prázdnou cestou prach se plouhá,
kola tvrdě skřípají,
černohřiví koně zdlouha
do kolejí stoupají.
V nekonečno cesty bílé
hledí vozka ospalý,
vzadu míle, vpředu míle,
strom a sloupek zčernalý.
Topol míjí za topolem,
hrušeň, jabloň, pláňata,
parno léta hraje polem,
praská pšenka klasnatá.
Struny slyšet slavné lyry,
vzduch se jimi tetelí,
jakoby v kraj široširý
z jiných světů zazněly.
Naslouchá jim někdo v kraji?
Vozka klímá, mír a klid.
Pláňky v mdlobném žáru zrají.
Lze tu něco probudit?!