EPIŠTOLA MORAVĚ.

Ve sváru dní, jež letí závratně k neznámým cílům přes trupy padlých, přes hlavy žijících v zápase národa, který sám a sám tisíc let

nejzazší výspu Slovanstva hájil a na níž dosud tvrdě a zpříma stojí a zůstane tisíc let nových, rajským jsi poslem ty, svatá Lásko,

bratrská lásko, jež nadšení plamen nejednou vznítíš v chladnoucích srdcích! Zdráv buď, živote života národů nejmenších,

zdráva buď, bratrská Lásko! Jsme sami. Nám chybí ochrana mocných, pluh jenom zbyl nám, kladivo, dláto, to práce pažím a osvěta duším

i umění sladké útěcha srdcím. Kvést musí role, burácet práce, umění zářit nade vším sluncem, mlčet však sporů malinkých skřeky,

a půjde vítězně kupředu národ. Tak zlatá kaplička zvedla se zázrakem na břehu Vltavy, aby z ní vyšli dobývat světů českému jménu

Smetana, Dvořák! Tak jinde chrámky umění pozvolným úsilím tyčí se radostně střechami zlatými, musí i váš dům vznésti se do oblak

jásavou slávou. Než smutné zraky statisíce bratří z Moravy ke Praze matičce patří, vždyť jejich touha neuskutečňuje se.

Také musí mít zázračnou kapličku, by poutníky vábila k sobě zdaleka, v níž by se oči jim rozjiskřily a srdce zatepala prudčej.

Dřímota mdlivá by prchla zahnána z procitlé země, která v pohádku začarována síly své nezná. Ta země tajemná, kolébka bájná

velikých zrádců i největších hrdin českého jména, co síly živelné tají ve svých srdcích, co pokladů vzácných uměnám všem,

co jasných barev a čarovných tónů, kouzelných písní – všecko nám dá kdys, až klesne zcela na srdce Čechu hlavinka její v strakatém šátku

jak sestra bratru. Ne lomoz řečnických hesel, ne drobivá lopota osobních karier lačných tak uboze prchavé slávy:

Umění svaté sblíží ty mety, umění, které posvěcuje srdce národ svůj nesouc k věčnému slunci. Cit vzbudí spolnosti, společnou duši,

společný hněv a společnou sílu, jedinou cestu k vítězství koncem. Pod Petrovem, na jehož temeni Methodův zvon zní nadarmo k poplachu,

nový chrám nechť se k nebesům povznese, obdobná kaplička zázračné vaší. Pod její kopulí srdce se poznají a bude v jásotu na hoře Petrově

duněti Methodův zvon. A tak dnes v radostném doufání spomocnou ruku oddaně šineme k tobě, Moravo naše!

Před námi tisíce bylo jich z celých Čech, kéž je i po nás jich k svornému dílu! Zdráv buď, živote života národů nejmenších,

zdráva buď, bratrská Lásko!