Umění rozmnožovat, uměním podělovat,
jak šlechetný to úděl smrtelníku!
Z jediné růže tisíce jich chovat
a poslat světem nečekaje díku,
nalézat poklady, jež srdce utěšují,
zmnožené dávat dál –
ó, jak Vám za to dneska poděkuji,
když zásluhou jste bohat jako král?
Třicet let přešlo, Vy z nízkých pádolů
jste stále výše kráčel ve svém úkolu,
proti všem bouřím, které hřměly
a zbořit, co jste stavěl, chtěly,
proti všem svízelům nezištnou prací čele
a jasným zrakem nesnáz přemáhaje směle.
Třicet let přešlo, Vy jste na vrcholu
a k ještě vyšším metám upínáte vůli,
my všichni za Vámi jdem spolu
a nic nás nezastaví v půli,
neb nejkrásnější země tam se prostírá,
kam Vaše oko pozírá,
a nejvzácnější úděl práce věrná sobě.
To staví na žulu, ne na písek a rum,
a tak i pevný proti času zlobě
tu stojí z Vaší práce pracovní náš dům
Jsme šťastni býti Vašimi,
svou drobnou práci k Vaší velké klást
a přispět hřivnami malými
k té velké v náležitou část.
To všecko přečkáme a zdoláme,
kde ruka Vaše šťastná vládne
a v pevném řetěze nás nezláme,
již protivenství žádné.
Rok nových nadějí nám svítá,
je slavností našich srdcí zahájen –
ve Váš slavný den,
v den práce, kterou všecko zkvítá –
a jíž jak vítězi se všecko sklání.
Sláva jí buď a požehnání!