Hali, haló, roh teskně zní,
on králi s bohem dává.
Král v pole dálné vyjíždí,
kde čeká na něj sláva.
Hali, haló, hali, haló!
A vlaje s okna bílý šat,
a plane oko žhoucí,
král ohlíží se na svůj hrad
a srdce cítí tlouci.
Hali, haló, hali, haló!
Roh teskně zní jak pohřební,
kůň řehtá a se vzpíná.
Hej, panoši, dej poslední
sem ještě číši vína!
Hali, haló, hali, haló!
Král dopil, k hradu rukou máv’,
a kůň již v cval se dává.
Nám vrať se zdráv, nám vrať se zdráv!
lid za ním provolává.
Hali, haló, hali, haló!
Čas minul, měsíc, ba i víc,
do kořán hradní brána,
nekyne nikdo králi vstříc,
roh marně volá pána
hali, haló, hali, haló!