U brány při cestě na rumišti
čekanka blankytným okem blyští,
v touze hledí
do daleka
a pořád rytíře čeká, čeká.
Šli kolem vojáci, bubnovali,
čekanku do prachu zadupali.
Ale ona
za rok zase
modrýma očima dívala se.
Šli kolem z večera milující,
utrhli čekanku na kytici.
Ale ona
za rok zase
modrýma očima dívala se.
Dragouni letěli kolem vnově,
koně ji roznesli na podkově.
Ale ona
za rok zase
modrýma očima dívala se.
Sluníčko zapadá, slunce vzchází,
miláček čekance nepřichází,
nepřichází,
marná touha,
ve prachu čekanka dál se plouhá.
Ubohá čekanko pohádková,
písničkář trhá tě nyní znova,
k bílým dvorům
hledí branou,
nedočkáš, zůstaneš starou pannou!