Neskládej zbraní, ještě ne
a srdci nedej, by chládlo,
je třeba ještě plamene,
by jím tvé nadšení mládlo.
V prach mrtev klesne dračí běs,
jen vydrž, mládenče, chvíli!
Vstříc vyjde tobě večer dnes
zjev mladé dívčinky bílý.
Kytičku máků krvavých
a rty své podá ti daní,
že neklesl jsi v ranách svých
a bil se krvavě za ni.
Má každý národ takovou
a mrtev zanik by bez ní,
ji, Volnost, dceru slunce zvou,
nic nad to sladčeji nezní.
My o ni rvem se od věků,
nám ona od věků rvána.
Hej, mládče, vydrž, v daleku
již není poslední rána!
Poslední rána draku v leb!
Och, jak se široce dýchá!
Jak proudný zas je krve tep
a dražší kvetoucí lícha!